ropicka_26_8_2011

Zlatník – Travný – Ropička – Slavíč

Další z tréninků na B7 jsem naplánoval na osu Zlatník – Travný – Ropička – Slavíč a zpět přes Travný na Zlatník. Celková trasa měla měřit kolem 45 km a nebýt extra náročná, respektive probíhat v pomalejším tempu, protože mě už týden trápili bolesti vazů v levém koleni.

Na parkoviště Zlatník jsem dorazil v 7:30, přezul jsem se do nových Salomon XT wings a po krátkém strečinku jsem vyběhl směr Plato. Na Plato jsem dorazil v 8:05 a odtud běžel na vrchol Travný, kde jsem dorazil v 8:40. Odtud jsem běžel dolů do obce Morávky a otestovat si seběhl sjezdovky Sviňorky, kterej dal nohám po předchozích 4 km seběhu docela zabrat.

Do obce Morávka jsem seběhl v 9:30, dal první rychlé cukry a běžel směrem na Ropičku. Na Ropičku jsem se dostal v 10:55 a první 3 km z celkových 5,5 km mi daly neskutečně zabral, protože 32 stupňů na přímém slunci na betonové cestě není zrovna optimální podnebí k běhu či rychlé chůzi. Na Ropičce jsem měl za sebou cca 20 km za cca 3 h.

Na Ropičce jsem si dal kofolu, kousek závinu z domů, jablko a pokračoval směr Slavíč. Těsně před Slavíčem na 28. km se stalo to, co jsem v duchu očekával, ale snažil se na to nemyslet. Podkolení vazy v levém kolenu nevydržely a koleno se totálně bloklo. Na Slavíč jsem poslední 2-3 kilometry tak tak dobelhal a ze Slavíče jsem se na Morávku dostával 1,5 – 2 hodiny a zde jsem zbytek plánované cesty zrušil a na Zlatník se nechal odvést autobusem.

Trénink docela náročný, ve 32 stupních si dát 36 km je docela nadlidský výkon pro obyčejného smrtelníka. Nakonec Tedy 30 km za 4,5 h, zbytek času už jsem vnímal jen bolest, takže čas šel mimo mě, ale těch posledních 6 km jsem šel asi 3 hodiny, chvílemi bokem, chvílemi pozadu nebo popředu, jak to v tu chvíli nejméně táhlo!

radhost_17_8_2011

Javorník – Čertův Mlýn – Čeladná

Druhý trénink na extrémní horský závod Beskydská sedmička. Pro tento trénink jsem si s kamarádem Pavlem zvolili trasu Frenštát ž. s., Javorník, Radhošť, Pustevny, Čertův mlýn a Smrk. Smrk jsme nakonec kvůli časové tísni vynechali, takže se trasa smrskla jen na 40 km.

Do Frenštátu jsem vyrazil s kamarádem Pavlem T.  vlakem z OV. Den předem jsem si zjistil, jak se vlakem jezdí, protože jsem nejel vlakem tak 6-7 let. Z nádraží z OV jsme vyrazili v 6 ráno. Jelikož jsem od 23:00 hod předchozí dne do 5:00 pracoval na jednom e-shopu, snažil jsem se alespoň v tramvaji a vlaku nabrat trochu sil před náročným tréninkem.

Do Frenu jsme dorazili kolem 7:00 a po nákupu nezbytných potravin v místní Hrušce jsme vyrazili na Javorník. Vybrali jsme si trasu po zelené s menší odbočkou, takže celý výstup kolem 6 km jsme zvládli za cca 50 minutek, což byl výborný výkon, i když malinko vysilující. Z Javorníku jsme se hned vydali na sedlo Pindula a odtamtud na Radhošť. Výstup na Radhošť jsme vedle malinkou oklikou, a i když se už teploty šplhaly téměř k 30 stupňům, sil bylo stále dost. Cca 2-3 km pod Radhoštěm jsem si musel přezout Garmonty a nazout obyčejné běžecké boty, protože mi Garmonty jako vždy sedřely kůži na patě.

Těsně před výstupem na Radhošť jsme si vystoupali strmý kopeček, kde mě docela pobavila rodinka s kočárkem, které posílám svůj obdiv. Z Radhoště jsme pak po zelené běželi dolů k hotelu Raztoka, kde jsme si dali první mini občerstvení a odpočinek a vydali jsme se zpět do kopců, tentokrát na vrchol Tanečnice (Pustevny). V polovině 4 km výstupu na cca 24. km jsem dostal první krizi z hladu, ale po pár minutách a po radách Pavla jsem to přešel a po výstupu na vrchol jsem si v místním bufetu dal domácí klobásky s chlebem.

Z Tanečnice jsme pokračovali na Čertův mlýn, před kterým je mé oblíbené, sice jen možná 700 m dlouhé stoupání, ale sklonem smrtelné stoupání, které jsem si ošahal v minulém roce při závodě na 47 km pořádaným Radegastem. V tomto stoupání mě potkala na 27. km druhá krize, kterou jsem však opět po pár minutách překonal a pokračovali jsme dále.

Z Čertova mlýna jsme pokračovali zkopce kolem Kněhyně a Malé Stolové až k hotelu Čeladenka. Dohromady to byl asi 8 km sestup, místy po kamenité úzké cestě, kde jsem v běžeckých botách cítil každý kámen a sestup se pro mě stával trošku utrpením. Po sestupu k Čeladence jsme díky časové tísni volili běh do Čeladné na vlak, protože výšlap na smrk a sestup do Ostravice by nám vzaly cca další 3 hodiny a na to jsme již čas neměli.

Závěrem, trénink to byl výborný, svaly pracovaly na výbornou, akorát jsem trošku podcenil stravovací režim, což se mi malinko vymstilo, ale díky mentorování ze strany Pavla jsem si uvědomil, jak je pravidelný přísun tekutin a cukru při extrémních výkonech důležité.

Trasa měla cca 40 km a trvala 8 h, což při 30 stupních a neustálém z kopce a do kopce považuji za relativně dobrý výkon.

marley_4_8_2011

Prašivá – Kotař

Přišel ten správný den vzít Marleyho poprvé na hory. Pro první výlet jsme si zvolili 12 km výlet z Vyšních Lhot od restaurace u Kohutky, na Prašivou a Kotař a zpět. Výlet nám zabral asi 3 hodinky, celé se to neslo v pohodovém tempu, kdy jsem hlavně sledoval Marleyho, jak si užívá první výšlapu v Beskydech.

Z parkoviště jsme vyběhli nahoru na Prašivou v rychlém tempu za 15 minut, po občerstvení nahoře jsme už pozvolným tempem pokračovali směř Kotař, kdy se psi honili, já fotil a pokukoval po houbách a čistil si hlavu od pracovních povinností.

Podrtženo a sečteno, Marley si hory zamiloval, Ami přišla na to, že ani na horách už od něj nebude mít klid a já načerpal nové síly do další práce u śvého nemilovaného ntb.

stolova_knehyne_certuv_mlyn

Stolová – Kněhyně – Čertův Mlýn

Další z odpočinkových výletů, který se změnil v (ne)milé překvapení. Tento výlet se měl nést v duchu pohodové procházky na 11-12 km, abychom s Ami otestovali kamaráda Jirku K. a jeho fyzické a psychické schopnosti v terénu. Nakonec se z toho vyklubala 25 km túra, takže svaly se nám maličko zahřály a kamarád nám neplánovaně odpadl.

Ráno v 11 hodin jsme dorazili autem k vlakovému nádraží do Kunčic pod Ondřejníkem, což byl start naší túry. Po posílení v blízké hospodě (R10) jsme vyrazili směrem na Stolovou. Po žluté značce jsme urazili cca 1 km a přešli jsme do krátkého ostřejšího stoupání. To nečekaně určilo, že připravovaná kratší, ale náročnější trasa nemá smysl a s ohledem na Jirku jsme po prvním stoupání uhnuli z žluté trasy a bez cíle jsme šli klikatou cestou nahoru.

Cca po 20 minutách nás přepadl první déšť se sílícím větrem, což byl okamžik, kdy jsem si nahlas a od srdce zanadávat, že jsem nechal nepromokavou vestu a bundu doma. Ale dobře mi tak, holt amatérismus. Abychom se dostali na nějakou trasu, vrhli jsme se kolmo nahoru a čekali, že protneme nějakou turistickou značku. Cílem toho všeho byl vrchol Velké Stolové, který nás rozhodně nepotěšil.

Po hřebenech, v hustém dešti a větru jsme šli směrem na Kněhyni a Čertův mlýn. Asi 2 hodinky jsme obcházeli kolem přírodní rezervace, než jsme se dostali k cestě, která nás měla svést kolem potoku Kněhyňka dolů na Čeladnou. Ty 2 hodinky byly naprosto o ničem, protože díky mému rozhozenému integrovanému navigační systému jsme nevěděli, kam jdeme, kdy a kam dojdeme a tohle potulování se po horách v dešti, větru a mlze není zrovna vyhledávaná aktivita.

Nakonec jsme se chytli potoku Kněhyňka, který nás svedl k Čeladence a na směr do obce Čeladná. Zde na cca 19. kilometru od startu jsem nechal Jirku a Ami sedět u hotelu U Holubů, protože oba byli docela vyčerpaní a běžel jsem sám cca dalších 6 km pro auto do Kunčic.

Za hodinku jsem byl i s autem zpět u hotelu, naložit 2 odpadlíky a vyrazil k první hospodě, abychom po těch 5 hodinách zakousli něco mrtvého. Narazili jsme na super hospůdku s cenami a porcemi jako z minulého režimu, takže radost nebrala konce. Ami za odměnu dostala 200g šunky, takže napapaná výprava vyrazila směr “domů”.

Celá trasa měla cca 25 km a obtížnost spíše lehčí, i když v daných podmínkách dala docela zabrat!

Vybrané fotografii naleznete ve fotogalerii.

rd_senov

Hledá se domov – pokus č.2

Při hledání staršího rodinného domu jsme narazili na zajímavý rodinný dům v Šenově u Ostravy. Pozemek je docela velký, což naše psí rodina rozhodně ocení. Dům, i když je starší, je velmi zachovalý, hospodářská budova je takovej bonbónek na dortu. No a ve finále, cena je taky ucházející, cca 2.000.000 Kč.

V inzerátu stojí

Rodinný dům je podsklepený s jedním nadzemním podlažím a obytným podkrovím. V rodinném domě se nacházejí dvě bytové jednotky o dispoziční velikosti 3+1 a 1+1, variantně může být 5+1. V 1.PP se nachází pět sklepních místností a komunikační prostory, v 1.NP je bytová jednotka o dispoziční velikosti 3+1 (kuchyně, tři obytné pokoje, komora, chodba se schodištěm, koupelna a WC), v podkroví je bytová jednotka o dispoziční velikosti 1+1 (předsíň, kuchyně, pokoj).

Plocha pozemku je 1487 m2, užitná plocha RD je 121 m2. Pro fotky zobraz fotogalerii.

My si myslíme

Rodinný domek vypadá docela udržovaný po pár úpravách v podobě nových oken, dveří, terasy, fasády a střechy bychom se asi dostali k vysněnému cíli. Interiér taky není nic hrozného, probourat pár zdí, změnit pár příček – spojit kuchyň a obývák, vytunit ložnici a pracovnu, zbourat wc a koupelnu a udělat znova, na chodbě umístit psiska a nahoře udělat dva podkrovní pokoje a WC/sprchový kout pro děti. Na zem dlažbu a plovoucí nebo pvc podlahy, případně dekorativní kusové koberce. Dřevěné dveře, obložky, do obýváku možná krb a kamennou zeď a postupně další a další prkotinky.

Zítra ráno si jdeme domeček omrknout a získat další informace. No a kdo ví, třeba si ho nakonec koupíme ;)

ami_2_7_2011

Visalaje – Na Konečné – Bílý Kříž

První trénink na extremní horský závod Beskydská sedmička, na který se chystáme začátkem záři 2011. Pro první  trénink jsme si zvolili polo-hřebenovku Visalaje – Gruň – Na Konečné – Bílý Kříž a zpět na Gruň a Visalaje. Trasa cca 24 km.

Na Visalajské parkoviště jsme s Ami dorazili v 11:45, chvíli pozorovali temné mraky a nárazový vítr, který ohýbal stromy, ale nakonec jsme se rozhodli se na trasu vydat. První zastávkou nám byla Gruň, kam jsme se dostali během cca 25 minut po lehkém stoupání a spíše rovince.

Z Gruně jsme se kousek vrátili a běželi na Konečnou. První cc 3-3,5 km jsme běželi z kopce k řece, odkud nastalo 2 km stoupání do cílové zastávky. Nahoře nás sice zastihl silný nárazový vítr, ale už jsme měli za sebou nějakých 10 km, takže jsme pokračovali v cestě dále.

Z Konečné jsme běželi na Bílý Kříž. V polovině cesty Ami začala trošku ztrácet síly, protože jsme si stále udržovali poměr běh/chůze 7:3, což bylo tentokráte nad její síly. Zastavili jsme se tedy na chatě Dorotěnka, kde jsem se slečnou hostinskou nechal zlákat na 2 13ti stupňové červené pivka, což jsem si celou cestu k autu pořádně vyčítal. Po 30 minutové pauze jsme běželi dále na Bílý Kříž. Cesta vedla pořád do kopce a zvláště po těch pivech začala být namáhavá i pro mě, dokud jsem zase nějaké to deci nevypotil.

Když jsme doběhli na Bílý Kříž, vítr utichl, mrholení přestalo a i sluníčko nám začalo hezky svítit do kroku. Z Bílého Kříže jsme se vydali zpět na Švarnou Hanku a odtud zpět z kopce k autu na Visalaje. Zde jsem si dal lehčí obídek (Lososa) a vyrazili jsme domů za rodinkou.

Celá trasa měla cca 24 km, spíše středně náročný terén – my jsme to měli za 3h 40 minut i se zastávkou na občerstvení.