„To je dost, že si mě taky jednou vyvez, že si udělal něco pro rodinu“

… říká žena, když před Vánocemi vyrážíme autem na charitativní koncert do Ostravy-Radvanic. Směju se, protože si vzpomínám na můj oblíbený film Slavnosti sněženek a jednu z těch legendárních hlášek, které prostě nezapomenete.

Smích mě přechází v momentě, kdy dorážíme na místo. Koncert se totiž koná v kostele a to je jedno z míst, kterému se vyhýbám jako čert kříži. Můj satansky červený  offroad s SPZkou 666, kdyby ten mohl mluvit …

Ale, kde jinde, než v kostele, by Marantha Gospel Choir zněl lépe, což? A já to prostě chci, chci a chci slyšet! Takže skousnou zuby, sevřít pěsti a hurá dovnitř.

Ještě před kostelem mě pobaví kluk starající se o parkoviště. Když vidí přijíždět „Céčko“, zavolá na kolegu, ať se jdou mrknout, že to jistě bude někdo VIP – takže nejen šaty dělají člověka, smích.

Před kostelem si se ženou vezmeme svařák a jdeme se usadit. Sedíme, čekáme, lidé se pomalu loudí na svá místa. Pořád se rozhlížím, sám nevěřím, kde to sedím. Možná Vánoce, možná ty modely betlémů okolo, něco mou roztěkanost po chvíli uklidňuje – možná taky ta zima!

Sbor přichází, první song s ním. Pár slov, pár tónů a úsměv ve tváři. Všechny myšlenky, negativní pocity jsou ta tam, zavírám oči, abych umocnil ten zážitek a vnímal naplno jen hudbu. Takhle nějak jsem si to představoval, takhle nějak jsem to chtěl vnitřně cítit. Úžasné.  Nikdy by mě nenapadlo, jak se může umocnit zážitek z hudby, když zavřete oči. Uši se natahují za každým jedním tónem, tělem vám prochází vibrace a hlava zůstává jasná a prázdná. Jen ten zvuk kolem!

Po několika písních přichází na jeviště moderátor, kluk s kohoutem na hlavě – ne živým, samozřejmě. Na pódium zve 2 hráče Baníku Ostrava, 2 sličné slečny z CHACHARMOBILu, jednoho z hlavních partnerů této akce. Dochází k předání cen výhercům soutěže, což, jak jsem pochopil, znamenalo vyfotit se maketou oblíbeného hráče Baníku Ostrava, poslat fotku na soutěžní stránku CHACHARMOBILu na Facebooku a začít sbírat hlasy. První místo zájezd na 3 dny do UK a vstupenky na zápas Chelsea – Newcastle. Škoda, že mě to minulu, přátel na FB mám docela dost, tohle se prostě dalo vyhrát.

Následuje opět to, za čím jsme všichni přišli, za hudbou. Na pódium přichází Martin Svátek, nevidomý zpěvák, který mi byl něčím povědomý. Pamatuji si ho z nějaké soutěže, kde soutěžil spolu s nevidomou zpěvačkou (Hlas Československa 2014, jak jsem se dočetl z propagačního plakátu). Jeho hlas prostě úžasný, opět ta správná porce optimismu, úsměv ve tváři, teplo u srdce (i když nohy tedy mrzly pořádně;)). Přemýšlím, jak hudbu může vnímat on, protože jako nevidomý musí vnímat hudbu 10x silněji než my, kteří pro umocnění zážitku oči pouze zavřeme. A dle jeho gest, úsměvů, vtípků a tance je zřejmě, že on a hudba jedno jsou.

Po pár písních opět kohoutí moderátor na scéně a něco málo o benefičním koncertu. Na pódium přichází Dominik Kotula, ředitel Investcon Group (která mimo jiné provozuje už dříve zmíněného virtuálního operátora CHACHARMOBIL). Představí projekt „Deset zpět“, což je něco ve smyslu takového toho moderního pojetí zodpovědnosti, kdy firmy část svého výdělku nedávají na dražší auta, zájezdy pro klienty, vyšší platy, ale jednoduše jdou cestou dobročinnosti).

Dominik Kotula rovněž naťuknul, jak se k tomu vlastně dostal. Pochopil jsem, snad správně, že měl v minulosti autonehodu a nějakou dobu proležel v nemocnici, kde měl čas zpomalit, přerovnat si myšlenky a dojít k tomu, co je vlastně v životě důležité (… když odbočím k mé maličkosti, tak jsem si při tomto jeho povídání vzpomněl na svou nehodu, kdy jsem proležel spoustu dnů v nemocnici, koukal se do stropu a přehodnotil spoustu věci, na které jsem při honbě za úspěchem neměl čas. Často si říkám, že některé zranění si mozek vyvolá sám, protože cítí, že tělo potřebuje pauzu).

Následuje pár dalších písní, při kterých dobrovolnice obcházejí účastníky, kteří hodí do kasičky tu minci, tu bankovku. Přece jen to je benefiční koncert, dalo se to čekat. Opráším bankovku, tiše se s ní rozloučím, hodím do kasičky a dál si užívám hudby. A studených noh!

Nakonec přichází moderátor po třetí a spolu s ředitelem Dětského domova (snad se nepletu), přichází opět Dominik Kotula se slečnami z CHACHARMOBILu a přinášejí certifikát s výtěžkem z dnešního dobročinného koncertu. Tuším, že to bylo kolem 30.000,-, takže si budou děti mít zase s čím hrát.

A je tu velké finále. Poslední song „Oh Happy Day“ a ne nadarmo se říká, to nejlepší nakonec. Popisovat to asi nemá cenu, tohle se prostě musí zažít!

Jsem rád, že jsem udělal konečně něco pro rodinu :) a zase někdy příště, třeba i v kostele!