Lowellpro Cross Landecká desítka

landekSobota 19. ledna a přede mnou další závod, tentokrát 10 km v mírně kopcovitém terénu v areálu Landeku.

Ráno se nese v duchu minulého článku Premiéra v závodu Lysacup – etapa Ostravice, Mazák. Za oknem -8 stupňů a mě se nikam nechce. Neslíbit to přátelům na facebooku, nejedu nikam, uvařím si kávu a pustím autosalón na TV Prima ;) Nakonec se obléknu, sním banán a vyrážím na Landek.

Do místa závodu dorážím asi 20 minut před začátkem. Zaparkuji auto a běžím se zaregistrovat. Potkávám přátelé Romana a Aďu, Lucku a Michala. S Michalem se lehce proběhnu, pak malá rozcvička a závod může začít.

Vybíhám z poslední řády, protože netuším, jaké tempo zvolit. V prvních 500 metrech předběhnu asi 10-15 běžců a mám dojem, že jsem našel správné tempo. Zavěsím se za slečnu před mnou a běžím v závěsu asi cca 200 m. Tempo mi přijde pomalé a mám chuť zrychlit. A taky to udělám. Předběhnu ji, předběhnu pár dalších a začínám si závod opravdu užívat. Zařadím se za další běžkyni, která má příjemné a hlavně stabilní tempo. Rozhodnu se, že si nechám dělat nějakou dobu vodiče a pak, kdo ví.

Po cca 2 km přichází první táhlé stoupání. Vodička má stále dobré tempo, držím se za ni. Na 4. kilometru se ohlížím a zjišťuji, že pronásledovatelům jsme společně utekli o možná 150-200 metrů a náskok na běžce před námi byl podobný. Začínám chápat, že pokud se něco vážného nestane, skupinku běžců před námi nedoběhneme a běžci za námi nedoběhnout nás.

Polovina závodu za mnou, vbíhám do dalšího kola. Předbíhám běžce ze skupinky před námi, který přecenil své síly a šlo vidět, že toho má plné kecky. Moje vodička ale získává náskok asi 50 metrů, nějak jsem zaspal její nástup na vyšší tempo. Zrychluji taky a po pár set metech jsem zase pár metrů za ni.

Přichází stoupání na 7. kilometru. Vodička v kopci zpomaluje, cítím šanci. Co když v kopci zrychlím a zbytečně se vysílím? Co když prokoukne můj nástup, nechá mě předběhnout, zavěsí se za mě a na rovince zase udělá ona mě a já nebudu mít sílu ji to vrátit. Chce to rozhodnutí. A rychle!

Fííííííí. Zabírám, tep letí nahoru, nohy hrabou ve sněhu. Proženu se kolem ní a snažím se v kopci získat maximální náskok, ať už to bude stát sil kolik chce. Vyběhnu stoupání a dostávám se na dlouhou táhlou rovinku. Někde na jejím konci vidím Michala Nevřalu. Přidávám na rychlosti, snažím se natáhnout krok a zpomalit tep.

2 km před cílem se otáčím. Bývalá vodička téměř v nedohlednu. Výborně, říkám si. Najednou cítím spoustu energie a chuť ještě někoho předehnat. Zvyšuji tempo na maximum, rovinky proletím, z kopce dosahuji rychlost laviny a speedcrossy mají co dělat, aby mě udržely na cestě. Cíl v dohledu. Sprint. Imaginární páska. Závod je za mnou!

Cílový šas 52:11. V kategorii muží do 39 let mi to stačilo na 5. místo, celkově jsem mohl být kolem 20. pozice z celkem 50 běžců. Brzy po mě dobíhá do cíle má vodička Danuše Škrdová z MK SEITL Ostrava a já ji jdu poděkovat, protože bez ní bych toho času asi nedosáhl. Určitě ne!