Jak jsem se stal dálničním záchranářem

V pátek 26.8.2011 kolem 16. hod jedu z hor domů po R48, povídám si přes tel. s Davidem z práce a asi 1 km před F-M jen tak ze zvyku mrknu do zpětného zrcádka a vidím za sebou asi 100 m něco modrého, co se hodně rychle přibližuje, i když já jel asi 120-130 km. No nic, jedu dále a po pár sekundách mrknu zpět do zrcádka a to něco modrého je fábia, která je za mnou asi 10 m a co je více znepokojivější, řidič telefonoval a o mě neměl ani šajnu.

Když jsem chtěl rychle uhnout do levého pruhu, tak mě zpozoroval a udělal uhýbný manévr do levého pruhu a tím to všechno začalo, protože úhybný manévr ve 130 km není zrovna easy. Maník mě tedy obkroužil z leva a nějakým záhadným způsobem se dostal přede mě. Já jsem šláp na brzdu a on přede mnou začal válet sudy a točit se. Já jsem brzdil, co to šlo a snažil se vyhýbat létajícím částem jeho auta až nakonec mi nad kapotou těsně před předním sklem proletěl jeho vozík a ten ho stáhl do příkopy u dálnice, kde ještě auto udělalo nějaký ten kotoul a zasekl se do svahu.

Dobrzdil jsem na dalších 50 metrech, vyskočil u auta a běžel k tomu rozsekanému autu. Po cestě už jsem vytáčel záchrannou službu. Doběhl jsem k autu, kterému doutnal motor, s lehkým násilím jsem otevřel dveře, protože auto bylo na střeše a viděl krvácejícího řidiče vzhůru nohama zablokovaného v pásech.

Mezí tím, co jsem nějak vstřebával situaci, komunikoval se záchrankou a snažil komunikovat s řidičem, zastavilo několik dalších aut a nastala akce jako z televize. Jedna slečna z auta běžela s trojúhelníkem, další 2-3 kluci z jiných aut běželi ke mě a k autu zjistit, jaký je stav, s těmito kluky jsme pak ridiče nožem odřezali z pásu a vytáhli z auta.

Než přijel kdokoliv ze záchranky, policie či hasiči, měli jsme řidiče vytaženého z auta, relativně stabilizovanou dopravní situaci na místě, motor už také uhašenej a jen čekali. Po příjezdu si záchranáři přebrali řidiče, přijela policie a hasiči a začali řídit situaci oni. Lehce jsem policii naznačil situaci, jak se to stalo, když jsem jim dal řidičák a zjistili, že mám podmínku za alkohol, mi dali preventivně dýchnout a když zjistili, že 0.0, tak mě poslali domů.

Každopádně, na těch pár desítek aut, které projely rychle kolem bez zastavení s pohrdáním seru, protože během pár sekund bylo ochotno zastavit a pomoci asi 5-6 aut, respektive jejich osádek, takže těmhle, co se nestarají jen o sebe, bych poděkoval, protože takových je čím dál méně a je hezké vidět, že ještě pořád jsou.

No a já? Já jsem jel do Ovy s docela lehkou nohou na plynu, po cestě si koupil pivko na benzince,  které jsem doma hned otevřel a vypil a ze sebe jsem měl docela radost, že jsem to celé zvládnul bez nějakého zmatku a paniky.

P.S. pro slovenského mladíka: Příště v autě bez telefonu, anebo s handsfreem!!!