bouracka_r48_26_8_2011

Jak jsem se stal dálničním záchranářem

V pátek 26.8.2011 kolem 16. hod jedu z hor domů po R48, povídám si přes tel. s Davidem z práce a asi 1 km před F-M jen tak ze zvyku mrknu do zpětného zrcádka a vidím za sebou asi 100 m něco modrého, co se hodně rychle přibližuje, i když já jel asi 120-130 km. No nic, jedu dále a po pár sekundách mrknu zpět do zrcádka a to něco modrého je fábia, která je za mnou asi 10 m a co je více znepokojivější, řidič telefonoval a o mě neměl ani šajnu.

Když jsem chtěl rychle uhnout do levého pruhu, tak mě zpozoroval a udělal uhýbný manévr do levého pruhu a tím to všechno začalo, protože úhybný manévr ve 130 km není zrovna easy. Maník mě tedy obkroužil z leva a nějakým záhadným způsobem se dostal přede mě. Já jsem šláp na brzdu a on přede mnou začal válet sudy a točit se. Já jsem brzdil, co to šlo a snažil se vyhýbat létajícím částem jeho auta až nakonec mi nad kapotou těsně před předním sklem proletěl jeho vozík a ten ho stáhl do příkopy u dálnice, kde ještě auto udělalo nějaký ten kotoul a zasekl se do svahu.

Dobrzdil jsem na dalších 50 metrech, vyskočil u auta a běžel k tomu rozsekanému autu. Po cestě už jsem vytáčel záchrannou službu. Doběhl jsem k autu, kterému doutnal motor, s lehkým násilím jsem otevřel dveře, protože auto bylo na střeše a viděl krvácejícího řidiče vzhůru nohama zablokovaného v pásech.

Mezí tím, co jsem nějak vstřebával situaci, komunikoval se záchrankou a snažil komunikovat s řidičem, zastavilo několik dalších aut a nastala akce jako z televize. Jedna slečna z auta běžela s trojúhelníkem, další 2-3 kluci z jiných aut běželi ke mě a k autu zjistit, jaký je stav, s těmito kluky jsme pak ridiče nožem odřezali z pásu a vytáhli z auta.

Než přijel kdokoliv ze záchranky, policie či hasiči, měli jsme řidiče vytaženého z auta, relativně stabilizovanou dopravní situaci na místě, motor už také uhašenej a jen čekali. Po příjezdu si záchranáři přebrali řidiče, přijela policie a hasiči a začali řídit situaci oni. Lehce jsem policii naznačil situaci, jak se to stalo, když jsem jim dal řidičák a zjistili, že mám podmínku za alkohol, mi dali preventivně dýchnout a když zjistili, že 0.0, tak mě poslali domů.

Každopádně, na těch pár desítek aut, které projely rychle kolem bez zastavení s pohrdáním seru, protože během pár sekund bylo ochotno zastavit a pomoci asi 5-6 aut, respektive jejich osádek, takže těmhle, co se nestarají jen o sebe, bych poděkoval, protože takových je čím dál méně a je hezké vidět, že ještě pořád jsou.

No a já? Já jsem jel do Ovy s docela lehkou nohou na plynu, po cestě si koupil pivko na benzince,  které jsem doma hned otevřel a vypil a ze sebe jsem měl docela radost, že jsem to celé zvládnul bez nějakého zmatku a paniky.

P.S. pro slovenského mladíka: Příště v autě bez telefonu, anebo s handsfreem!!!

ropicka_26_8_2011

Zlatník – Travný – Ropička – Slavíč

Další z tréninků na B7 jsem naplánoval na osu Zlatník – Travný – Ropička – Slavíč a zpět přes Travný na Zlatník. Celková trasa měla měřit kolem 45 km a nebýt extra náročná, respektive probíhat v pomalejším tempu, protože mě už týden trápili bolesti vazů v levém koleni.

Na parkoviště Zlatník jsem dorazil v 7:30, přezul jsem se do nových Salomon XT wings a po krátkém strečinku jsem vyběhl směr Plato. Na Plato jsem dorazil v 8:05 a odtud běžel na vrchol Travný, kde jsem dorazil v 8:40. Odtud jsem běžel dolů do obce Morávky a otestovat si seběhl sjezdovky Sviňorky, kterej dal nohám po předchozích 4 km seběhu docela zabrat.

Do obce Morávka jsem seběhl v 9:30, dal první rychlé cukry a běžel směrem na Ropičku. Na Ropičku jsem se dostal v 10:55 a první 3 km z celkových 5,5 km mi daly neskutečně zabral, protože 32 stupňů na přímém slunci na betonové cestě není zrovna optimální podnebí k běhu či rychlé chůzi. Na Ropičce jsem měl za sebou cca 20 km za cca 3 h.

Na Ropičce jsem si dal kofolu, kousek závinu z domů, jablko a pokračoval směr Slavíč. Těsně před Slavíčem na 28. km se stalo to, co jsem v duchu očekával, ale snažil se na to nemyslet. Podkolení vazy v levém kolenu nevydržely a koleno se totálně bloklo. Na Slavíč jsem poslední 2-3 kilometry tak tak dobelhal a ze Slavíče jsem se na Morávku dostával 1,5 – 2 hodiny a zde jsem zbytek plánované cesty zrušil a na Zlatník se nechal odvést autobusem.

Trénink docela náročný, ve 32 stupních si dát 36 km je docela nadlidský výkon pro obyčejného smrtelníka. Nakonec Tedy 30 km za 4,5 h, zbytek času už jsem vnímal jen bolest, takže čas šel mimo mě, ale těch posledních 6 km jsem šel asi 3 hodiny, chvílemi bokem, chvílemi pozadu nebo popředu, jak to v tu chvíli nejméně táhlo!

radhost_17_8_2011

Javorník – Čertův Mlýn – Čeladná

Druhý trénink na extrémní horský závod Beskydská sedmička. Pro tento trénink jsem si s kamarádem Pavlem zvolili trasu Frenštát ž. s., Javorník, Radhošť, Pustevny, Čertův mlýn a Smrk. Smrk jsme nakonec kvůli časové tísni vynechali, takže se trasa smrskla jen na 40 km.

Do Frenštátu jsem vyrazil s kamarádem Pavlem T.  vlakem z OV. Den předem jsem si zjistil, jak se vlakem jezdí, protože jsem nejel vlakem tak 6-7 let. Z nádraží z OV jsme vyrazili v 6 ráno. Jelikož jsem od 23:00 hod předchozí dne do 5:00 pracoval na jednom e-shopu, snažil jsem se alespoň v tramvaji a vlaku nabrat trochu sil před náročným tréninkem.

Do Frenu jsme dorazili kolem 7:00 a po nákupu nezbytných potravin v místní Hrušce jsme vyrazili na Javorník. Vybrali jsme si trasu po zelené s menší odbočkou, takže celý výstup kolem 6 km jsme zvládli za cca 50 minutek, což byl výborný výkon, i když malinko vysilující. Z Javorníku jsme se hned vydali na sedlo Pindula a odtamtud na Radhošť. Výstup na Radhošť jsme vedle malinkou oklikou, a i když se už teploty šplhaly téměř k 30 stupňům, sil bylo stále dost. Cca 2-3 km pod Radhoštěm jsem si musel přezout Garmonty a nazout obyčejné běžecké boty, protože mi Garmonty jako vždy sedřely kůži na patě.

Těsně před výstupem na Radhošť jsme si vystoupali strmý kopeček, kde mě docela pobavila rodinka s kočárkem, které posílám svůj obdiv. Z Radhoště jsme pak po zelené běželi dolů k hotelu Raztoka, kde jsme si dali první mini občerstvení a odpočinek a vydali jsme se zpět do kopců, tentokrát na vrchol Tanečnice (Pustevny). V polovině 4 km výstupu na cca 24. km jsem dostal první krizi z hladu, ale po pár minutách a po radách Pavla jsem to přešel a po výstupu na vrchol jsem si v místním bufetu dal domácí klobásky s chlebem.

Z Tanečnice jsme pokračovali na Čertův mlýn, před kterým je mé oblíbené, sice jen možná 700 m dlouhé stoupání, ale sklonem smrtelné stoupání, které jsem si ošahal v minulém roce při závodě na 47 km pořádaným Radegastem. V tomto stoupání mě potkala na 27. km druhá krize, kterou jsem však opět po pár minutách překonal a pokračovali jsme dále.

Z Čertova mlýna jsme pokračovali zkopce kolem Kněhyně a Malé Stolové až k hotelu Čeladenka. Dohromady to byl asi 8 km sestup, místy po kamenité úzké cestě, kde jsem v běžeckých botách cítil každý kámen a sestup se pro mě stával trošku utrpením. Po sestupu k Čeladence jsme díky časové tísni volili běh do Čeladné na vlak, protože výšlap na smrk a sestup do Ostravice by nám vzaly cca další 3 hodiny a na to jsme již čas neměli.

Závěrem, trénink to byl výborný, svaly pracovaly na výbornou, akorát jsem trošku podcenil stravovací režim, což se mi malinko vymstilo, ale díky mentorování ze strany Pavla jsem si uvědomil, jak je pravidelný přísun tekutin a cukru při extrémních výkonech důležité.

Trasa měla cca 40 km a trvala 8 h, což při 30 stupních a neustálém z kopce a do kopce považuji za relativně dobrý výkon.

marley_4_8_2011

Prašivá – Kotař

Přišel ten správný den vzít Marleyho poprvé na hory. Pro první výlet jsme si zvolili 12 km výlet z Vyšních Lhot od restaurace u Kohutky, na Prašivou a Kotař a zpět. Výlet nám zabral asi 3 hodinky, celé se to neslo v pohodovém tempu, kdy jsem hlavně sledoval Marleyho, jak si užívá první výšlapu v Beskydech.

Z parkoviště jsme vyběhli nahoru na Prašivou v rychlém tempu za 15 minut, po občerstvení nahoře jsme už pozvolným tempem pokračovali směř Kotař, kdy se psi honili, já fotil a pokukoval po houbách a čistil si hlavu od pracovních povinností.

Podrtženo a sečteno, Marley si hory zamiloval, Ami přišla na to, že ani na horách už od něj nebude mít klid a já načerpal nové síly do další práce u śvého nemilovaného ntb.