Stolová – Kněhyně – Čertův Mlýn

Další z odpočinkových výletů, který se změnil v (ne)milé překvapení. Tento výlet se měl nést v duchu pohodové procházky na 11-12 km, abychom s Ami otestovali kamaráda Jirku K. a jeho fyzické a psychické schopnosti v terénu. Nakonec se z toho vyklubala 25 km túra, takže svaly se nám maličko zahřály a kamarád nám neplánovaně odpadl.

Ráno v 11 hodin jsme dorazili autem k vlakovému nádraží do Kunčic pod Ondřejníkem, což byl start naší túry. Po posílení v blízké hospodě (R10) jsme vyrazili směrem na Stolovou. Po žluté značce jsme urazili cca 1 km a přešli jsme do krátkého ostřejšího stoupání. To nečekaně určilo, že připravovaná kratší, ale náročnější trasa nemá smysl a s ohledem na Jirku jsme po prvním stoupání uhnuli z žluté trasy a bez cíle jsme šli klikatou cestou nahoru.

Cca po 20 minutách nás přepadl první déšť se sílícím větrem, což byl okamžik, kdy jsem si nahlas a od srdce zanadávat, že jsem nechal nepromokavou vestu a bundu doma. Ale dobře mi tak, holt amatérismus. Abychom se dostali na nějakou trasu, vrhli jsme se kolmo nahoru a čekali, že protneme nějakou turistickou značku. Cílem toho všeho byl vrchol Velké Stolové, který nás rozhodně nepotěšil.

Po hřebenech, v hustém dešti a větru jsme šli směrem na Kněhyni a Čertův mlýn. Asi 2 hodinky jsme obcházeli kolem přírodní rezervace, než jsme se dostali k cestě, která nás měla svést kolem potoku Kněhyňka dolů na Čeladnou. Ty 2 hodinky byly naprosto o ničem, protože díky mému rozhozenému integrovanému navigační systému jsme nevěděli, kam jdeme, kdy a kam dojdeme a tohle potulování se po horách v dešti, větru a mlze není zrovna vyhledávaná aktivita.

Nakonec jsme se chytli potoku Kněhyňka, který nás svedl k Čeladence a na směr do obce Čeladná. Zde na cca 19. kilometru od startu jsem nechal Jirku a Ami sedět u hotelu U Holubů, protože oba byli docela vyčerpaní a běžel jsem sám cca dalších 6 km pro auto do Kunčic.

Za hodinku jsem byl i s autem zpět u hotelu, naložit 2 odpadlíky a vyrazil k první hospodě, abychom po těch 5 hodinách zakousli něco mrtvého. Narazili jsme na super hospůdku s cenami a porcemi jako z minulého režimu, takže radost nebrala konce. Ami za odměnu dostala 200g šunky, takže napapaná výprava vyrazila směr “domů”.

Celá trasa měla cca 25 km a obtížnost spíše lehčí, i když v daných podmínkách dala docela zabrat!

Vybrané fotografii naleznete ve fotogalerii.