stolova_knehyne_certuv_mlyn

Stolová – Kněhyně – Čertův Mlýn

Další z odpočinkových výletů, který se změnil v (ne)milé překvapení. Tento výlet se měl nést v duchu pohodové procházky na 11-12 km, abychom s Ami otestovali kamaráda Jirku K. a jeho fyzické a psychické schopnosti v terénu. Nakonec se z toho vyklubala 25 km túra, takže svaly se nám maličko zahřály a kamarád nám neplánovaně odpadl.

Ráno v 11 hodin jsme dorazili autem k vlakovému nádraží do Kunčic pod Ondřejníkem, což byl start naší túry. Po posílení v blízké hospodě (R10) jsme vyrazili směrem na Stolovou. Po žluté značce jsme urazili cca 1 km a přešli jsme do krátkého ostřejšího stoupání. To nečekaně určilo, že připravovaná kratší, ale náročnější trasa nemá smysl a s ohledem na Jirku jsme po prvním stoupání uhnuli z žluté trasy a bez cíle jsme šli klikatou cestou nahoru.

Cca po 20 minutách nás přepadl první déšť se sílícím větrem, což byl okamžik, kdy jsem si nahlas a od srdce zanadávat, že jsem nechal nepromokavou vestu a bundu doma. Ale dobře mi tak, holt amatérismus. Abychom se dostali na nějakou trasu, vrhli jsme se kolmo nahoru a čekali, že protneme nějakou turistickou značku. Cílem toho všeho byl vrchol Velké Stolové, který nás rozhodně nepotěšil.

Po hřebenech, v hustém dešti a větru jsme šli směrem na Kněhyni a Čertův mlýn. Asi 2 hodinky jsme obcházeli kolem přírodní rezervace, než jsme se dostali k cestě, která nás měla svést kolem potoku Kněhyňka dolů na Čeladnou. Ty 2 hodinky byly naprosto o ničem, protože díky mému rozhozenému integrovanému navigační systému jsme nevěděli, kam jdeme, kdy a kam dojdeme a tohle potulování se po horách v dešti, větru a mlze není zrovna vyhledávaná aktivita.

Nakonec jsme se chytli potoku Kněhyňka, který nás svedl k Čeladence a na směr do obce Čeladná. Zde na cca 19. kilometru od startu jsem nechal Jirku a Ami sedět u hotelu U Holubů, protože oba byli docela vyčerpaní a běžel jsem sám cca dalších 6 km pro auto do Kunčic.

Za hodinku jsem byl i s autem zpět u hotelu, naložit 2 odpadlíky a vyrazil k první hospodě, abychom po těch 5 hodinách zakousli něco mrtvého. Narazili jsme na super hospůdku s cenami a porcemi jako z minulého režimu, takže radost nebrala konce. Ami za odměnu dostala 200g šunky, takže napapaná výprava vyrazila směr “domů”.

Celá trasa měla cca 25 km a obtížnost spíše lehčí, i když v daných podmínkách dala docela zabrat!

Vybrané fotografii naleznete ve fotogalerii.

rd_senov

Hledá se domov – pokus č.2

Při hledání staršího rodinného domu jsme narazili na zajímavý rodinný dům v Šenově u Ostravy. Pozemek je docela velký, což naše psí rodina rozhodně ocení. Dům, i když je starší, je velmi zachovalý, hospodářská budova je takovej bonbónek na dortu. No a ve finále, cena je taky ucházející, cca 2.000.000 Kč.

V inzerátu stojí

Rodinný dům je podsklepený s jedním nadzemním podlažím a obytným podkrovím. V rodinném domě se nacházejí dvě bytové jednotky o dispoziční velikosti 3+1 a 1+1, variantně může být 5+1. V 1.PP se nachází pět sklepních místností a komunikační prostory, v 1.NP je bytová jednotka o dispoziční velikosti 3+1 (kuchyně, tři obytné pokoje, komora, chodba se schodištěm, koupelna a WC), v podkroví je bytová jednotka o dispoziční velikosti 1+1 (předsíň, kuchyně, pokoj).

Plocha pozemku je 1487 m2, užitná plocha RD je 121 m2. Pro fotky zobraz fotogalerii.

My si myslíme

Rodinný domek vypadá docela udržovaný po pár úpravách v podobě nových oken, dveří, terasy, fasády a střechy bychom se asi dostali k vysněnému cíli. Interiér taky není nic hrozného, probourat pár zdí, změnit pár příček – spojit kuchyň a obývák, vytunit ložnici a pracovnu, zbourat wc a koupelnu a udělat znova, na chodbě umístit psiska a nahoře udělat dva podkrovní pokoje a WC/sprchový kout pro děti. Na zem dlažbu a plovoucí nebo pvc podlahy, případně dekorativní kusové koberce. Dřevěné dveře, obložky, do obýváku možná krb a kamennou zeď a postupně další a další prkotinky.

Zítra ráno si jdeme domeček omrknout a získat další informace. No a kdo ví, třeba si ho nakonec koupíme ;)

ami_2_7_2011

Visalaje – Na Konečné – Bílý Kříž

První trénink na extremní horský závod Beskydská sedmička, na který se chystáme začátkem záři 2011. Pro první  trénink jsme si zvolili polo-hřebenovku Visalaje – Gruň – Na Konečné – Bílý Kříž a zpět na Gruň a Visalaje. Trasa cca 24 km.

Na Visalajské parkoviště jsme s Ami dorazili v 11:45, chvíli pozorovali temné mraky a nárazový vítr, který ohýbal stromy, ale nakonec jsme se rozhodli se na trasu vydat. První zastávkou nám byla Gruň, kam jsme se dostali během cca 25 minut po lehkém stoupání a spíše rovince.

Z Gruně jsme se kousek vrátili a běželi na Konečnou. První cc 3-3,5 km jsme běželi z kopce k řece, odkud nastalo 2 km stoupání do cílové zastávky. Nahoře nás sice zastihl silný nárazový vítr, ale už jsme měli za sebou nějakých 10 km, takže jsme pokračovali v cestě dále.

Z Konečné jsme běželi na Bílý Kříž. V polovině cesty Ami začala trošku ztrácet síly, protože jsme si stále udržovali poměr běh/chůze 7:3, což bylo tentokráte nad její síly. Zastavili jsme se tedy na chatě Dorotěnka, kde jsem se slečnou hostinskou nechal zlákat na 2 13ti stupňové červené pivka, což jsem si celou cestu k autu pořádně vyčítal. Po 30 minutové pauze jsme běželi dále na Bílý Kříž. Cesta vedla pořád do kopce a zvláště po těch pivech začala být namáhavá i pro mě, dokud jsem zase nějaké to deci nevypotil.

Když jsme doběhli na Bílý Kříž, vítr utichl, mrholení přestalo a i sluníčko nám začalo hezky svítit do kroku. Z Bílého Kříže jsme se vydali zpět na Švarnou Hanku a odtud zpět z kopce k autu na Visalaje. Zde jsem si dal lehčí obídek (Lososa) a vyrazili jsme domů za rodinkou.

Celá trasa měla cca 24 km, spíše středně náročný terén – my jsme to měli za 3h 40 minut i se zastávkou na občerstvení.